Jdi na obsah Jdi na menu
 


ukázka z knihy Jiřího Palka


 

Jak si vytvořit nejlepší možný osud

Nechte skryté síly řešit problémy za vás.

 

Jelikož nyní víme, jak karmické síly vznikají a jak na nás zpětně dopadají, zeptá se jistě každý, jak to zařídit, abychom si do budoucna vytvořili osud co nejlepší.

Lidová moudrost praví: jestliže se dlouho potýkáš s nějakým problémem, který na tebe těžce dopadá a nejsi schopen jej vyřešit, najdi někoho, kdo je na tom ještě hůř a pokus se mu pomoci, aniž bys očekával odměnu nebo vděk.

Poslechněme si zkušenost, kterou udělal Američan Napoleon Hill, kterou vylíčil ve své knize Grow Rich with Peace of Mind (Jak zbohatnout s klidnou myslí).

Před několika desítkami let se dostal do velké životní krize. Pustil se do něčeho, co později označil jako dobrodružství, které nedopadlo dobře. Zruinovalo ho to nejen finančně, ale i psychicky. Úplně ho to položilo na lopatky. Nevěděl, kudy kam, nevěděl, co se sebou počít. Rozhodl se proto, že odjede hodně daleko a někde ve světě začne úplně znovu. Byl by potřeboval někoho, kdo by mu pomohl, když už ne jinak, tak aspoň aby ho duševně podpořil. Ale nikdo takový tady nebyl.

Na svém útěku se dostal až do města Atlanta ve státě Georgia. Shodou okolností tam měl dávného přítele. A tak ho navštívil. Jmenoval se Mark Wooding. Ten si právě otevřel restauraci. Zařízení restaurace a všechny úpravy s tím spojené pohltily spoustu peněz a Mark, jak je v Americe zvykem, si na to vypůjčil pěknou sumu peněz. Ale propočítal si, že by byl schopen své dluhy velmi rychle splatit.

Restaurace ležela v obchodní čtvrti Atlanty a tak v poledne nebylo o hosty nouze. To ovšem moc nevynášelo. Američané neobědvají jako my, sní spíše jen něco jako větší svačinu, kterou si často nechají donést v úhledných krabičkách na pracoviště. Málokdo do restaurace zajde. Američané, kteří přijíždějí do naší země za obchodem, jsou často překvapeni, když jejich čeští obchodní partneři v poledne práci přeruší a jdou se naobědvat. V Americe, když je důležité obchodní jednání, jedná se tak dlouho, až je práce skončena, i když se pak obědvá třeba až v pět hodin.

A tak Mark skládal svou velkou naději na večeře, protože u Američanů je večeře hlavním jídlem, kdy se rádi pořádně nasytí a rádi za dobré jídlo dobře zaplatí. Ale právě v tomto bodě se Mark strašně přepočítal. Večer zela jeho restaurace prázdnotou.

Bylo to tím, že většina okolních podniků a továren končila odpoledne svou práci a lidé se rozjeli do svých domovů. Ulice tak byly večer zcela vylidněny. V obchodní čtvrti bydlí málo lidí, bydlení je tam příliš drahé a tak se všichni rozjedou do lacinějších předměstí. Jídlo k večeři, které Mark první den navařil, zůstalo neprodáno, protože čtvrť byla klidná a tichá jako hřbitov. Jeho výpočty, že tak a tak rychle splatí své dluhy, se tím zhroutily. I on sám byl blízek nervovému zhroucení, protože stál před krachem.

V této tíživé době se objevil Napoleon Hill, který byl na útěku sám před sebou. Zoufalý z vlastní situace, ve které se octl, a která podle jeho mínění byla neřešitelná. Poslouchal Markovo vypravování a ptal se sám sebe, kdo je na tom hůře: on nebo Mark?

A tu si vzpomněl na radu, kterou kdesi slyšel: nejsi-li schopen pomoci sám sobě, pokus se pomoci někomu, kdo je na tom ještě hůře. A něco v něm způsobilo, že se této myšlenky hned chytil.

Jak Markovi pomoci? Sál byl nádherný, zařízený skoro luxusně. Za rohem byla stanice metra a hned vedle rozsáhlé parkoviště. Jídlo bylo výborné. Ale jak sem dostat hosty?

A tu ho napadlo, že by se mohl pokusit pořádat v tomto sále přednášky, které pořádal dříve v jiných městech a které měly úspěch. Týkaly se způsobu, jak být úspěšným v podnikání, jak správně jednat s lidmi, jak se stavět k životním problémům, aby přestaly být problémem. Mohl by spojit celou řadu témat tak, aby z toho vznikl kurs. Napadlo ho, aby tyto kursy pořádal zdarma a že by se jich mohl zúčastnit každý, kdo by přišel na večeři a pak zůstal na přednášku.

Hovořil o tom s Markem, který byl ochoten chytit se čehokoli. A tak nakonec dali do novin inzerát, že se tento kurs bude konat, a dali si rovněž vytisknout letáky, které rozeslali všem podnikům v okolí. Hned první večer musili odřeknout více lidem, než se jich do sálu vešlo. A ani v příštích dnech se nikdy nestalo, že by sál stačil. Jídelna byla stále nabitá a večeře se stala hlavním zdrojem příjmů Marka, který tak mohl bez potíží začít splácet svoje dluhy. Pohroma byla zažehnána.

Hill v jiných městech vybíral vstupné. Ale zde od toho upustil. V prvé řadě viděl, že je nutno pomoci příteli. A pak, byl ve zcela jiné části Spojených států, kde nikdy předtím nežil. A věděl, že zvyky a názory lidí mezi východem a západem, mezi severem a jihem se velmi liší. Mohlo se snadno stát, že způsob, jak svou životní filosofii vysvětloval, se zde setká s nepochopením.

Ale byl zde ještě jeden důvod, proč na tom nechtěl vydělávat. A ten byl daleko závažnější. Cítil, že jeho deprese pominula a že se cítí najednou velmi dobře. Nevěděl, proč.

Pokusme se porozumět tomuto jevu. Jistě se vám v životě stalo, že jste měli za sebou několik úspěchů nebo naopak, několik neúspěchů. Jestliže se nám smůla lepí na paty, jestliže se nám nic nedaří, pak polevujeme ve svém elánu. Jsme méně a méně podnikaví. Porážka za porážkou nás tlačí k zemi, ztrácíme naději, dostavují se deprese a my spějeme k úplné pasivitě.

Naopak, máme-li znovu a znovu úspěch, podněcuje to naši aktivitu, naši nápaditost, chuť do práce, optimismus. Jako bychom seděli v plachetnici a vítr nás hnal stále správným směrem.

Můžeme tedy krátce říci: každý úspěch naši vůli posiluje, každý neúspěch ji oslabuje.

Napoleon Hill řadou velkých porážek se dostal do úplné pasivity, beznaděje. Neměl už sílu ani odvahu něco nového začít. Nevěděl ani, co udělat sám se sebou, aby se z toho stavu dostal. Jediné, co dokázal, bylo utéci z města, ve kterém žil, aby na všechno zapomněl.

Tím, že pomáhal příteli, najel na úplně novou kolej. Jako by před ním ležel list nepopsaného papíru a on mohl znovu začít. Pomáháním druhému zcela zapomněl sám na sebe a to bylo velkým ulehčením. Byl naplněn dobrou vůlí a přejícným vztahem a to ho naplnilo harmonií a pohodou. Tento postoj uvedl do pohybu síly, které mu přinesly daleko větší výhody než několik dolarů. Nyní, po desítkách let, když se podívá do minulosti, musí zjistit, že jeho nesobecký postoj vyvolal rozhodující obrat v jeho životě. Odměn, kterých se mu dostalo, bylo tolik, že se to ani nedá spočítat.

Hillovy přednášky o filosofii úspěchu přilákaly do jídelny nejrůznější lidi. Mezi nimi byl i ředitel blízkého podniku. Po přednášce se přišel Hillovi představit a svěřil se, že se již dříve zúčastnil jeho přednášek v jiném městě a že byl jeho pravidelným posluchačem několik let.

Řekl: „Mám přítele, který je rektorem na universitě a současně majitelem dosti velké tiskárny. Jeho životní filosofie se velmi podobá tomu, co hlásáte vy. Měli byste se navzájem poznat. Napíšete mu?“

Hill mu napsal ihned. Rektor obratem do Atlanty zajel a Hilla navštívil. Došlo mezi nimi k rozsáhlé dohodě, na základě které se měl Hill odstěhovat do jeho města a sepsat všechno to, co přednášel. Rektor se rozhodl, že to vydá.

A tak vznikla komická situace. Když Hill hledal nakladatele, nenalezl ho. Když se pokusil pomoci příteli, nakladatel se sám přihlásil. A tak 1. ledna 1941 začal Hill sepisovat svoji Vědu úspěšného života, které se dnes vyučuje na školách v Americe i v jiných zemích.

Řetěz šťastných náhod ale pokračoval. Mimo jiné se v té tiskárně setkal s dívkou, která se stala jeho ženou. V době, kdy tuto knihu psal, měli za sebou dvacet let šťastného manželství. To všechno dovedlo Hilla k přesvědčení, že ta lidová moudrost říká pravdu. Nějaké skryté síly pro něj pracovaly nejrůznějším způsobem od doby, kdy se pokusil pomoci svému příteli.

Co je to za síly? Není těžké to vysvětlit. Vraťme se ještě jednou ke kapitole Přijďte a naberte vody života zadarmo. Ta nás měla naučit vyvolat v sobě laskavost a pak lásku ke všemu stvořenému. Jestliže tedy vysíláme svou lásku k lesům a polím, ptactvu a tvorům zemním a vodním, k lidem, které vůbec neznáme a kteří neznají nás, pak je pochopitelné, že nemůžeme očekávat, že by nám za to poděkovali, že by na to jakkoli reagovali. Oni to ani nevědí. A právě ten fakt, že dáváme svou lásku a nic přitom nechceme, způsobuje, že se nám tato láska vrací téměř ihned a s větší silou, než jsme ji vyslali.

Představme si tedy, že hledáme někoho, kdo je ve velmi zlé životní situaci, a že se mu pokoušíme pomoci. Je to člověk zcela cizí nebo ne úplně cizí, ale takový, se kterým jsme již dlouho nebyli ve styku. Nemůžeme vědět, zda se nám podaří jeho problém vyřešit. A i kdyby se nám to podařilo, nemůžeme vědět, zda ten člověk to uzná, zda to přijme. A i kdyby to přijal, nemůžeme vědět, zda nám poděkuje. Často se v takové situaci stává, že ten, komu jsme velmi pomohli, se nám napříště vyhne, protože má pocit, že nám musí být vděčen. A to je mu nepříjemné.

My tedy pomáháme někomu bez jakékoli vyhlídky na odměnu. Každý se jistě zeptá, proč by to vůbec měl dělat? Odpověď zní: protože myšlenková energie námi vytvářená v tom případě dostává podobnou vibraci, jako láska vysílaná ke všemu stvořenému. I tato myšlenková energie jako by se od něčeho odrazila a vracela se pak k nám s tím, že sama řeší naše vlastní problémy, které se nám vědomě vyřešit nepodařilo.

Nevěříte, že to tak funguje? Vyzkoušejte si to. Až zjistíte, že něco na tom je, budete mít tendenci zaujímat postoj nic nežádající služby vůči svému okolí běžně. A službou nerozumíme jen pro někoho něco vykonat, ale všimnout si, že někdo je osamělý a věnovat mu chvíli přátelského rozhovoru. Že někdo má těžkosti, se kterými by se rád někomu svěřil. Nechat ho vymluvit a pokusit se najít řešení. Projevit mu sympatie. Být laskavý. Vyptat se ho na zdraví. Atd.

To je nejspolehlivější způsob, jak si vytvořit dobrou karmu nejen do budoucna, ale téměř na běžícím pásu od této chvíle. To ale neznamená, že byste musili vyhrát milión. Ale spíše, že se po duši i po těle budete cítit stále lépe a lépe. To rovněž neznamená, že by špatná karma z minulosti na nás nemohla dopadat.

Křesťanství nabádá své věřící, aby vykonali denně aspoň jeden dobrý skutek. Často si pod tím představují dát žebrákovi nějaký peníz. Bylo by správné zde říci, že z karmického hlediska malý peníz od člověka s desítkami tisíc příjmu měsíčně je bezvýznamný. Má ale velkou váhu, je-li od důchodkyně na životním minimu.

Dát peníze je z hlediska karmy to nejvíce bezcenné. Nepředstavuje žádnou námahu a um. Daleko hodnotnější je pochopit problémy druhého, zvažovat, jak to přijme, když se pokusíme podniknout to nebo ono. Zvažovat, jakým způsobem mu to říci, aby to přijal. Dát si pozor, abychom se sami nepředváděli, abychom se nedělali důležitými, když přijdeme na to správné řešení.

Někteří křesťané si poctivě dávají záležet, aby tedy denně aspoň jeden dobrý skutek udělali. Problém je v tom, zda ten skutek dělají kvůli někomu, kdo něco potřebuje, nebo kvůli sobě. A desetkrát denně si pak ten svůj skutek připomínají a kochají se myšlenkou, jak jsou dobří. Nárůst samolibosti potom daleko převýší to dobré, co učinili.

 
 

 

 Jiří Palka - knihy i v elektronické podobě

  •  Důkazy o existenci převtělování a karmy
  •  Jak zažít boha - zážitky nevěřících

 http://www.spirala.cz/reinkarnace